lužnice

 

Svatební Lužnice  Tábor – Lužničanka 12. – 14.6. 2009

 

Motto:  Peřeje, kurděje, leje, zle je,

             knajpa, palírna, putika, les,

             singl, debl, kořalka, bágl,

             mělčina, koňadra, pivo, jez.

 

Takhle to asi začalo: „ Pojedeme na vodu“, řekl Kuboun. „ Ty ses zbláznil,“ řekla Petra. „ V životě jsem na tom neseděla.“ „ To je na tom právě krásný,“odvětil Kuba. „ Já tě to naučím a budu tě chránit, jsou tam bezva kamarádi co tě budou všichni taky chránit, pijou pivo někdy sice trochu řvou ale jsou bezva a je s nima děsná sranda.“ 

 

Svatební oznámení dorazilo na všechny známé vodácké adresy včas. Každého vodáka upozorňovalo na skutečnost, že 13.6. 2009 ve 13 hod Kuba s Petrou si řeknou své ano na vodáckém tábořišti Harachovka na řece Lužnici. Skvělý nápad. Každý zvaný vodák měl mít na sobě námořnické triko a být ještě v tuto hodinu střízlivý.

 

Pátek 12.6.

 

Datum odjezdu byl zvolen pátek 12.6. v 18 hod. Zájemců o dopravu bylo víc než byla kapacita busu. Proto někteří zvolili vlastní dopravu. 21 lodí na vleku vypadalo impozantně. Kolem 19. hod se vyrazilo směr Tábor. Zazněla píseň „ Kořalička kořala,“ v podání dětského  sboru, který doprovázel svoje rodiče. Nálada v buse měla obrovskou akceleraci, museli jsme zastavit na odpočívadle na barrandovském okruhu.Velkou pozornost si zasloužila Lucka, která si odskočila do vojtěšky do pole. Eřa se chopil role zpravodaje a chtěl situaci zaznamenat. Po několika dlouhých minutách na ramenech ztrápeného a vyčerpaného Jirky boj o akční snímek vzdal. Lucka si oddechla  a v klidu dokráčela do rozesmátého busu. Po nějaké chvíli jsme opět museli neplánovaně zastavit u pumpy. Parkoviště jsme opouštěli s ještě větší razancí kolem 21. hod.

Jak je už tradicí prostorem kolovaly láhve alkoholu různé kvality. Jirka se chopil aparátu a fotil vše co se hejbalo. Z davu zaznělo, „Ten snad vyfotil každý slovo.“  Také se rozvíjely debaty na téma jestli to do zítřka vůbec stihnem, když se řítíme takovým tempem.

Do kempu na Lužničance jsme dorazili kolem půl jedenácté, zde nás už čekali Kuba s Petrou a určovali, kde máme postavit své stanové plátno. Do všeho toho začalo slušně pršet. Přes všechny potíže jsme se kolem 23. hod sešli v salonu u krbu. Začalo se konzumovat a po čase zazněly i kytary. Dobrá nálada vydržela do ranního kuropění.

 

Sobota 13.6.

 

Všechny vodáky přivítalo rozesmáté slunce a nedočkavé děti. Opět se jaly budit unaveného náčelníka a různými pokřiky se snažily ho vypudit ze stanu. To vše za velkého křiku a veselí zaznamenával Myšák na svůj aparát. Nevídaná pohoda. Kolem 10. hod jsme museli vytlačit bus z rozmáčené louky a po nemalém úsilí odjel  s první várkou vodáků do Tábora. Náladu trochu kazila rozervaná guma na vleku. Řidič Radek je správný profík,  několik telefonů a byl problém vyřešen. Kolem poledne všichni svatební hosté nasedli do lodí a  v klidu se vydali na tříkilometrový úsek na Harachovku.  Jen Káča si vzal bágl, kytaru a spěchal po levém břehu svižným krokem zpitého vodáka do vzdálené hospody. Zde již čekali ostatní hosté a také nedočkaví úředníci. Matrikářka byla trochu nervózní a suchá řepa, ale kolega byl z jiného těsta. Před snoubence předstoupil ve vodácké vestě a začal svoji krátkou ale plamennou a údernou  řeč. Po všech oficiálních záležitostech předstoupili čerství manželé před rozjařené vodáky a Kuba byl postaven před velký úkol. Musel poznat svoji nevěstu, jako Jiřík, v davu krásných panen. Musím říci, že některé byly obzvlášť povedené, Fanálovi a Yendovi to moc slušelo. Jako v každé pohádce měl velkou nápovědu v půlmetrové včele, která poletovala nad nevěstami a  upozorňovala ho na správnou volbu. Opět měl šťastnou ruku a vybral  si tu pravou. Podobná zkouška čekala na  Petru. Pak se vyrazilo na cestu do vodáckého kempu na Lužničance. Cestou se už slavilo a bezva nálada vyzařovala z každého plavce.

Večer se všichni hosté sešli v místním salonu a začalo se oslavovat. K poslechu a k tanci hrála sehraná kapela Berka Bend. Klukum bylo dohromady asi 560 let, ale vyhrávali zvučné skladby jednu za druhou veselým a rozjařeným vodákům. Končilo se k ránu. Slunce už slušně hřálo, někteří svatební hosté vstávali a někteří šli teprve spát. Tak jak to bývá na každé pořádné svatbě. A tahle byla pořádná a bez chyby. Ani se tam nikdo nepral.

 

Neděle 14.6.

 

Ráno bylo opět slunečné, začalo se pomalu balit a někteří účastníci se vydali na cestu domů. Ostatní si užívali velké pohody. Dojídaly se zbytky kejty a pilo se  pivo. Radim brnkal na kytaru. Někdo  se koupal, jiní se opalovali a vůbec to byla  přehlídka velké pohody. Kolem jedné hodiny se začalo navazovat. Při navazování si Jarda nemohl vzpomenout, kde si nechal svoji loď. Pak ji objevil na druhém břehu pod vrbičkou. Dodnes je nám všem velká záhada, jak se  tam mohla dostat. Konec dobrý všechno dobrý. Cestou v buse bylo znát, že všichni vodáci toho moc nenaspali. Z letargie je vyvedla flaška hélia. Pokřivené hlasy uváděly všechny cestující v záchvaty smíchu. Ozývaly se hlášky jako: „ Všichni to dejchají, ale Luboš to pije“.            „ Já chci bejt potápěč  “, upozorňoval na sebe pisklavým hlasem Erik. Kolem 17. hod jsme dorazili do Prahy. Nevídaná zácpa na okruhu nás zdržela cca dvě hodiny. I přes tuto nepříjemnost jsme dorazili ve velké pohodě. Myslím, že jsme zažili krásný víkend a Kuba s Petrou měli krásnou svatbu. 

 

Tak to vše viděl a zapsal Fída.