Zdroj: http://www.fidak.cz/2012/luznice-prohibicni  •  Vydáno: 12.9.2014 14:17  •  Autor: fida

lužnice prohibiční

Lužnice    Tábor - Dobronice   15. - 16.září

Sobota

Stal se malý zázrak, po nekonečně dlouhé době se sešlo 23 nadržených vodáků, kteří chtěli vyrazit opět společně na vodu. V tomto čase se každoročně jezdilo na Teplou Střelu. Počasí zařídilo, že Střela se nejela, nebyla voda a na Teplou na dopoledne nemělo cenu jezdit. Jediná volba byla Lužnice. Dohoda byla celkem rychlá a odjezd byl stanovený na sobotní ráno. Nejel notorický pozdní přicházeč Jarda, a tak přišli pozdě všichni. O náčelníkův pozdní příchod se postaral Těžour. Měl ho nabrat 10 min před sedmou. Přijel ve čtvrt na osm. Tak se náčelník hrdě hlásí k Jardovi do družstva. „Jardo, kdy se platí příspěvky"? Navázáno bylo už z pátku a tak se kolem osmé už uhánělo směr Tábor. Cesta ubíhala rychle a v pohodě. Probíráme právě vyhlášenou prohibici, co s námi provede. „ Dal bych si pivo," mlsně prohodí Erik. Než dořekl slovo pivo Hrobník odněkud vytáhl dvě basy vychlazeného gambáče a tašku kořalky.„To je jako, když řekneš ubrousku prostři se, ještě kus masa bych si dal." V tom Hrobník vytasil tašku plnou uzeného a klobás. „Jen žerte a pijte pánové, dnes pořádně oslavíme moji čtyřicítku. Ať žije Hrobník,"zaznělo busem a začalo se připíjet na dalších X let našeho výborného vodáka a kamaráda. Švícko držel v ruce litrovku rumu a povídá. „Rum je jed, ale nejvíc jsem otrávenej, když ho nemám," jen tak prohodil, zaklonil se a půlka byla pryč. Okamžitě mu láhev vytrhl Mišák a básnicky pronesl. „Chlast sice kazí zrak, ale mám radši brejle než žízeň,"a dlouze se napil. Hrobník krájí špek a dává koštovat všem. „Mám hrozně hodnou ženu, na cestu mi dala 4 krajíčky chleba, a ten se teď hodí,"pronesl v klidu Eřa. Jásá se a je velká pohoda. Najednou vjíždíme do tunelu a Mišák povídá. „ Co to pijeme? Už se setmělo Hrobníku? Jeď rovnou na Homolku, přestáváme vidět," glosuje Těžour. Najednou se objeví další láhev. „Nejedeme do Varů, a pijeme Becherovku. Tak pojedeme třeba do Ameriky," a objevila se flaška burbonu. „A potom pojedeme na Kubu,"a na place byla láhev kubánského rumu. V tomto duchu probíhala cesta  a kola se otáčela směr Tábor. Mílovi řidiči najednou zvoní telefon. „Pánové teď mi volá kamarád, povídá mi, kam vezeš vodáky, když je prohibice," tak to zvedlo vlnu smíchu a cesta byla ještě příjemnější. Oslavuje se a v buse je rachot, jak na startu šestidenní. Těžour vytáhl kytaru a už zní „Rum nám dávej , rum nám dej," a další pecky. Rum koluje a Těžour povídá.„ Jak dlouho budu muset tohle svinstvo pít? „Rum se pije od vidíš do nevidíš," dostal hned pohotovou odpověď. Najednou rozesmátý Erik povídá. „Hele, támhle je koupaliště, ty blbe to je Konopiště," opravuje výslovnost Mišák. „Dal bych si Hrobníku pivo?" rozverně pronesl Luboš. „Pivo už není, už jste ho vypili, chlastáte jako Ukrajinci," hájil svoji pozici Hrobajz. Luboš se rozhlédl a vytrhl poslední pivo Yendovi z ruky a na jeden zátah ho vypil.„Tohle je horší než zločin, takhle jsi ztratil kamaráda," pronesl nasraně Yenda a chopil se láhve kořalky. Než se nadějeme, jsme v Táboře a lodě z vleku letí dolu. Všichni usedají natěšeni do lodí. Těžour nasedá do kajaku po deseti letech. Leze do lodi, jak do vany a také hned se koupe. Ani si nestačil pomodlit a válí se v Lužnici jako opilec ve strouze. Sklidil velký potlesk. K prvnímu jezu dojely jako první Saša s Ajou. Než stačily něco udělat, vcucnul je proud a smázly to nedobrovolně přes korunu. Vody v Lužnici bylo v tomto čase překvapivě více než dost. Pár posádek se cvaklo hned pod jezem před prvním bufetem. Petr se excelentně nalil, že vypadl Yendovi z lodi za tak krátkou dobu, až z toho Yenda vypadl taky. Oba se pitomě culili na všechny kdo, jeli kolem. Pif s Krkovičkou silně přecenili svoje schopnosti. Na jez si netroufli a tak loď složitě táhli po břehu. Když nasedali do lodi, tak vodácký Pánbůh zvedl varovně prst a už tam byli. „To jste to mohli jet rovnou ze shora a měli jste to z jedné vody na čisto," kdosi volal na oba potápěče. „Ještě vám schází ta velká potápěčská kukla, co měl kapitán Némo, ta by vám slušela, dovedové," stručně hodnotil Švícko komickou situaci. Erik s Lubošem si zahráli na Bruse Willise a šli je zachraňovat. Po dvou rychlých záběrech ale už také plavali. Když vylezli na břeh nadávali, jak cikáni na sociálce. Ostatní už seděli v bufetu a popíjeli pivko. U bufetu hořel oheň a byl velice dobrým pomocníkem při sušení mokrých věcí. Při odjezdu Hrobník nemůže najít svůj loďák. Do lodě si bere cizí stejné barvy. Když zazněl čas k odjezdu Petr ležel ztuhlý na břehu a jevil jen malé známky života. Jenom se telil a válel se po zemi. Nemohl ani vyloučit ze sebe vzdech, natož nějaké rozumné slovo. Silně nám připomněl Pindu, který tady předvedl podobný kousek před rokem. Do lodě se musel nalámat. Byl zatuhlý, jako dekl od kanálu. Když byl usazený do lodě, Yenda mu zakázal jakýkoliv pohyb. „Nehejbej se, nebo se modli ať ti narostou žábry," zařval a rázně vyrazil vpřed. Peřeje před Harachovkou všem zvedly vodáckou náladu. Kudrnatá voda zde byla velice rychlá a vyžadovala pozornost. V místní hospodě byla naplánována přestávka na oběd. „Pánové nemáte někdo můj loďák?"Zoufale pokřikoval Hrobník, a dožadoval se svého majetku.„ Čert vem klobásy, ale měl jsem tam telefon." Každý kroutil hlavou a nejvíce Lůďa. Pro jistotu se Hrobník projel na blatniku ochotného motorkáře zpět do bufetu, aby se ujistil, že ho tam určitě nenechal. Po dobrém obědě opět vyrážíme na řeku. Každý jez byl jetelný a tak o čochtany nebyla nouze. Sluníčko svítilo a hned se schovávalo za mrakem. Najednou dojíždíme ztrápenou ale vysmátou posádku. Na lodi se tlemil Lůďa a Švícko. „Tak jsme objevili tvůj loďák, měli jsme ho v lodi," hrdě hlásí napraný Lúďa. Cestou se několikrát cvakli a on se chtěl přebalit do teplého. Otevřel pytel a zašátral, místo suchého trika vytáhl klobásy a ballantinku, v igelitu byl utopený telefon. „Asi jsem to posral, to není můj pytel,"rozverně pronesl opilec. Hrobník byl rád, že aspoň simka je zachráněna. Kolem sedmnácté hodiny konečně dorážíme do cíle dnešního dne. Kemp na Lužničance byl prázdný, jen pár vodáků bylo volně pohozených na pěkném tábořišti. Míla když zajížděl s busem do kempu tak přehlédl antoníčka u bufetu a načal si přední sklo. Vynadal si do starejch volů, ale co se dalo dělat. Náladu mu vylepšilo až několik piv a dobrý guláš. Mezi tím se ostatní napáskovali kolem busu a šlo se na večeři do místní country hospůdky. Obsluha byla milá a rychlá. Roztopená krbové kamna dávala večeru romantický ráz. Naladily se kytarky a po čase se k nám přidal hospodský s baskytarou. Večer měl solidní grády. Zpívalo se ve všech tóninách a žánrech. Večer plynul v pohodě a dobré náladě. Najednou přišel k muzice Milda a povídá. „Kluci pojďte už spát !" Tak jsem se na něj podíval a rázně k němu hovořím. „Pivo je mým přítelem, hlt rumu také neodmítnu a udělá mi dobře, znám tolik sprostých slov, že by se červenal i dlaždič, ale tohle bych kamarádům nikdy neřekl," Milda pochopil a šel pro deset piv. Spát se šlo něco kolem jedné. Gaston se stál šéfem filharmonie, celý večer hrál sólo na čelo, i když ho nikdo neposlouchal. Ustlal na stole a nebyl k probuzení. Během krátké chvilky kemp utichnul a všude zavládlo ticho.

Neděle

Od rána mělo slunce sílu a hrálo první ligu. Postupně se každý probouzel a opět se hodnotil včerejší den a zejména večer. Po stručném hodnocení jsme se odebrali postupně do hospůdky na snídani. Gastronomický virtuóz HrHrobník donesl osvědčený uzený a klobásy. Menu bylo vynikající. Míchaná vajíčka na špeku, česnečka, klobásy a uzený. Samo sebou pivko a voňavá káva. Kolem poledne opět usedáme do lodí a vyrážíme. Krásná vodnatá Lužnice umožňovala soulodění tak jsme toho hojně využívali. Smích a kadence dobré nálady nás doprovázela po celé plavbě. Dnešní cíl byly Dobronice. Hrobník měl touhu něco dokázat, tak se během chvilky nalil, jak zákon káže. Usnul v lodi. Párkrát si odplivnul tak něco kolem 5 litrů. Jinak bylo vše podle vodáckých pravidel. Nikdo se mu nesmál, každý ze své zkušenosti věděl, co prožívá a jaké to je usnout na lodi. Kolem třetí jsme u cíle. V poklidu se navážou lodě a v půl čtvrté uháníme do Kladna. Po dlouhém čase jsme všichni prožili pěkný a úsměvný víkend.

Tak to viděl a zapsal Fída