Zdroj: http://www.fidak.cz/2009/sazava  •  Vydáno: 12.9.2014 14:09  •  Autor: fida

sázava

Sázava  - Týnec – Pikovice 23.5. – 24.5.

Sobota   23.5.

Tentokrát jsme si přispali a sraz byl na osmou , v loděnici jsme navázali zbytek lodí, celkem  bylo 21 deblů. Slušná pálka. Tolik jsme na vleku neměli už dlouhý čas. Náš kamarád Pinda by to zhodnotil asi takhle: „ To je tolik lodí, že si to třicet let nikdo nezapamatoval“. Jak výstižné. Kolem deváté jsme vyjeli směr Týnec nad Sázavou. V Praze jsme zastavili na vynucenou zastávku u pumpy. Trochu vzruchu zapříčinil Jirka Miláček, když rozbil na pumpě pivo a musel vytírat za přísného dohledu prodavače. Po příchodu do busu na dotaz co tam vyváděl prohlásil: „Kurva, tady je ale drahý pivo, dáš si pivo a musíš vytřít celej lokál“, tím rozveselil všechny vodáky, takže se pustili s ještě větší vervou do konzumace všeho co bylo v buse. Děti začaly zpívat  vodácký chorál, „ Z flámu domů“ a bylo tak nějak útulno. Je milé sledovat, jak nám roste dorost.

Kolem poledne jsme dorazili do Týnce, kde bylo docela rušno. Žlutých a bůhví jak barevných plasťáků bylo víc než dost. Kam ses podíval všude plasťák. Řeka valila docela slušně a všude samý plasťák. Tak jsme vyrazili směr Podělusy, kde jsme měli v plánu setkat se s Pepou Harapátem. Po půlhodince před poděluským jezem najednou zaznělo: Fído, Fído huuááá,tady tady“, to Pepa akorát dával na vodu a snažil se upozornit na sebe a na svou rodinu, která ho doprovázela. To bylo radosti, Jarda vytáhl šampíčko a začal  slavit už potřetí jeho narozeniny, nikdo sice neví kolikáté, ale to nikdo nezkoumal. Z radostného a náhodného shledání si Pepa  vylil sekt na svoje šediny a zbytek dopili žízniví vodáci. K tomu nám nádherně svítilo slunce a plasťáky nám tak nějak přestaly překážet a vadit.

Po nějakém čase jsme připluli ke známé a zrádné peřeji zvané Pěnkava. Šikmý válec zvrhnul každou nepřipravenou posádku např. Jendu, Vendu, Dušana, a bylo jich víc, nebudu je tady ani vypisovat, ale bylo to trochu více vzrůša než někdo očekával. Zastávka v Kamennym Přívoze  v hospodě U Vemenáče nás všechny nadchla na nejvyšší míru. Skvělá obsluha, jídlo, pití a pěkný výhled na řeku uspokojila naše libida. Zbytek cesty do Pikovic proběhl  bez větších problémů. Sem tam někdo se přetlačoval s balvanem u prostřed řeky, v tom měly asi prim Evičky, ale jinak vládla na lodích velká pohoda. Švícko dostal nebývalou poklonu od mladého pěkného háčka se čtyřkama, že takového závozníka ještě nepoznala. Klobouček dolu před takovým uznáním.

Kolem sedmé večer jsme přijeli do Podělus na statek Pepi. Kouzelné místo. Klasické selské stavení. Starý dům, velká zarostlá zahrada, vzrostlé smrky, buky, kaštany , kopřivy , stodola, hospodářské přístřešky, králikárny, dvojitá kadibudka, osamělá pumpa, zkrátka velká a velká paráda. Každý si našel místo na svůj stan a už hořel oheň. Mezi tím jsme si zašli na pár točených piv do místní hospůdky a začal se hodnotit den. Padaly neskutečné příběhy a hlášky. Začaly se opékat buřty a sháněly se opékadla. Kde se vzaly tu se vzaly byly tu najednou vidle. „Běž do hajzlu s těma vidlema, vždyť je to samej tetanus“. Pepa prohlásil že tetanus v Podělusích neznají,a že není se třeba obávat nejhoršího. Po třetí láhvi bylo už každému jedno na čem se buřty opékají. Zpívali se písně k vohni i nevohni, tradiční i netradiční a jako vždy se hledalo souhvězdí Velkého Ferneta. Půlnoc se  oslavila pěkným ohňostrojem. Ani neskutečnej rachot a bengál nevzbudil Jardu, který spal spravedlivým spánkem zpitého vodáka. Půlka poděluských rodáků a Jarda ještě dnes nechápe co se dělo u Pepi na zahradě. Spát se šlo až k ránu. Noc byla teplá  a pro mnohé i úspěšná.

Neděle  24.5.

Ráno bylo pěkné a teplé. Děti  vyžadovaly svoji pozornost od časného rána, Budily svoje utahané a zpité rodiče.a dožadovaly se snídaně. Erik byl asi vylosován, že měl na starosti tlupu hladovějících dětí, tak pro ně vymyslel bojovou hru. Děti vylezly po žebříku na seník, kde odpočíval a v klidu spal náčelník. Po tichu se připlížily k jeho loži a hromadně zařvaly: „ Vstávej ty starej pse uzenej , nebo tě pochčijem“, a za velkého radostného křiku utekly zpět. Při tom stačily odklidit ústupový žebřík a měly velkou radost že splnily úkol a dostanou konečně najíst. Slušná bojovka, mají to ti parchanti a fotrové u mně schovaný. Pomalu se všichni probouzeli a začínali fungovat. Libuška se blýskla výrokem: „ Tak jsem tě trochu ráno obtáhla, Petře nevadí Ti to?“. Petr zachoval klid a prohlásil: „ Takový obtáhnutí po ránu stojí za hovno, když mám hlad “, a chopil se podávaného piva a mlsně čekal, kdy dostane něco k snídani. Libuška se pak snažila vysvětlit, že se jednalo o zvláštní způsob podávání snídaně, ale ostatní se smáli a věděli své. Jarda zase dostal  od plic vynadáno od řidiče, proč ho  budil ve čtyři ráno a vyzvídal, kde nechal ledvinku. Dostal jednoznačnou odpověď. „ Copak já vím, kde ses včera vožral a kam jsi jí zahodil, nech mně vyspat dacane“.

Na vodu jsme dávali přímo pod chalupou u jezu. Počasí bylo opět supr, jen vody bylo cca o 20 cm míň, což se projevilo  tím, že řeka byla samý balvan a kličkování mezi nima byla pro mnohé posádky zásadním problémem. Nedělní Pěnkava nebyla tak krutá a už nežádala tolik obětí jako v sobotu. Zato bufet na Žampachu byl milosrdný, pivo,vynikající klobásy, milé posezení, to vše udržovalo všechny v dobré náladě. Cestou se nic zvláštního nestalo a tak jsme v Pikovicích v pohodě kolem 16 hod navázali a vyrazili přes Jesenici směr Kladno. Když jsme ujížděli po dálnici, byl vznesen požadavek na čůrání pro děti, nebylo kde zastavit. Když se konečně zastavilo bylo pozdě, Vyčítavé pohledy Erika říkaly něco, ale nedalo se nic dělat. Ěřo , pamatuješ na poučku kterou jsme vám neustále vtloukali do hlavy? Největší čínská rozkoš je zadržovat moč. Tak to zkus dětem vysvětlit, třeba to pochopí. Příště už zastavíme dříve. Pěkný víkend navnadil všechny tolik, že na příští vodu tj.na Lužnici se nahlásilo nebývalé  množství lidí, ale to už bude jiný příběh.

 Tak to vše viděl a zapsal Fída.