Tříkrálová Berounka 11. leden 2020

První týden v Novém roce je již pro naší vodáckou partu tradicí, že se vyráží na plavbu po řece Berounce. Tento zvyk praktikujeme skoro dvacet let. Tentokrát bylo počasí opět velmi přívětivé a nečekaly nás velké mrazy ani déšť. Na vodu se přihlásilo dvacet vodáků a na pěšárnu osmnáct turistů. Jako vždy jsme se sešli před osmou ráno v loděnici v Brandýsku a navázat deset lodí byla brnkačka. Krátce po půl deváté jsme na Náměstí Svobody nabírali turisty na  a kolem deváté u kostela v Rozdělově nastoupili zbylí vodáci. Autobus se slušně zaplnil a krátce před devátou dostal Roman povel „ jeď“!. Sotva se kola busu otočila, zjevil před busem Pavel s Evičkou, na které jsme v tom spěchu zapomněli. Za velkého jásotu se usadili a museli si vyslechnout pár nápojových ataků na jejich hlavu. V Žehrovicích nastoupili poslední zájemci o zimní dobrodružství. V autobuse zavládla příjemná a pohodová nálada. Zazněly první fóry a vozem se nesla pozitivní energie. V Křivoklátě před zrcadlem vystoupili pěšáci, kteří se vydali do Zbečna po známé stezce Brdatce. Měli před sebou cca 8 km pěkného a nenáročného šlapání. Zbytek vodáků se přesunul až ke škole V Roztokách. Po nezbytných přípravách proběhla prezentace posádek, každý se pochlubil, co tento rok připravil za pochoutku do loděa poté proběhlo rychlé focení. Když nastal čas, posádky pozvolna vyrazily na vodu. Všichni byli natěšeni a vyplouvali s velkou radostí, jistotou a razancí. Věichni až na Švícka. Ten se i svým háčkem při neobratném manévru náhle ocitli ve vodě. Tímto vystoupením všechny pobavili a okamžitě se stali terčem jedovatých narážek. Chlapci to vzali s humorem a otevřeli první lahvinku rumu. Plavba byla poklidná a velmi příjemná. Rozmanitost nápojů byla veliká, na každé lodi se podával jiný. Punč, grog, svařák a horká slivovice, to vše kolovalo z lodi na loď. Do této směsice nápojů se podávalo uzený, špek, klobásy a káva s rumem. Na lodích vládla skvělá nálada. Opět zazněly příhody starého zbrojnoše a osvěžily se vzpomínky na úsměvnou vodáckou minulost. Po řece se nesl nakažlivý smích. Nikoho nerušil, okolní krajina byla tichá a nikde ani človíčka. Kromě několika šedých volavek, které nás pozorovaly z uctivé vzdálenost v blízkém okolí nebyl žádný život. Všude kolem klid a ticho. Se dvěma zastávkami jsme kolem půl jedné dorazili k mostu do Zbečna. Navázání lodí a přesun do vytopené a předem objednané hospůdky byla otázka necelé hodiny. V hospůdce už na nás netrpělivě čekal usměvavý hospodský a v celém lokále panovala velmi povznášející nálada. Výborný guláš, hovězí polévka a ostatní hospodské pochutiny byly dobrou tečkou za první lednovou plavbou. Pak se naladily kytarky a lokálem se nesly úderné písně. Po krátkém čase se objevily mezi stoly i tančící páry. Rum a pivo teklo proudem a decibely braly hospůdku útokem. Když bylo po všem, nastoupili jsme ukázněně do busu a vydali se směr Kladno. Každý z účastníku si zapsal do svého osobního deníčku „zažil jsem opět nádherný den“ a s pocitem dobře prožitého dne jsme se vydali ke svému domovu. 

Tak to viděl a zapsal Fída