Ohře Loket

Tak se to stalo!!!! 9.června 2018 náčelník dostal rýmičku a museli jsme se obejít na naší vodácké výpravě bez jeho společnosti. Nebyl to lehký úkol, protože jeho moudrost a rady se nedají jen tak nahradit, ale řekli jsme si, že již nejsme malé děti a že to snad zvládneme. Podle bředběžného plánu jsme se dohodli ,že pokoříme Ohři v úseku Sokolov – Loket a druhý den Loket Karlovy Vary. Je pravda ,že tento vrchní úsek Ohře jsme zatím nikdo ještě nejel, ale Jarda měl vše naštudováno a tím pádem jsme se nemuseli bát tento nebezpečný úsek zdolat i bez našeho ochuřelého náčelníka. Sešli jsme se v sobotu v 8 hodin v loděnici kde jsme doladili počet členů výpravy pokusili jsme se připravit požadovaný počet lodí, a já s PIFem jsme se osobně postarali aby každý člen výpravy obdržel minimálně jedno pádlo,protože jsme si nebyli jisti zda v Sokolově bude nějaký opuštěný plot, kde by se provyzorní pádlo dalo sehnat.Nakonec jsme navázali 10 lodí a jeden kajak, takže docela slušnej oddíl.Rozdělili jsme lidi do aut, a vyrazilo se směrem Řevničov, kde jsme měli dokoupit nutné zásoby na dva dny, a hlavně jsme čekali na nejdůležitější vozidlo výpravy „ATLETA“ který vezl vlek s loděma, a jehož řidič PB musel ještě po ránu převézt nějaké auto udělat STK a dalších pár drobností, zkrátka skoro jako vždy při odjezdu na vodu, ale nějak jsme si na to za ty roky již zvykli.

Po dokoupení nutných tekutin a pochutin v Řevničově a očekávaném příjezdu PBího s loděma nám již nic nebránilo vyrazit směr Sokolov.

Opět se nám ukázala výhoda autobusu s vlekem oproti cestování autama, protože místo startu bylo předem domluveno, ale nějakým nedopatřením se stalo , že dvě auta byla v jednom vodáckém kempu, a druhá dvě v druhém, po chvilkovém telefonování a rychlé navigaci PIFa jsme se konečně našli a mohli se připravit na již čekaný prvosjezd tohoto neznámého úseku řeky. Po převlečení do vodáckého jsme nechali ženy a děti v hospodě řidiči naskákali do aut a odjeli do kempu za Loktem kde jsme měli nocovat. Největším překvapením pro nás bylo ,že kemp byl zcela plný a nebýt Lubošova šarmu a přemlouvání paní správcové ,že máme malé děti stařečky a stařenky, nevím jak by to dopadlo. Pak jsme se vrátily na místo vyplutí k opuštěný ženám a dětem zanechaným v hospůdce, keré si ani nešimly že chybíme. Jakou radost nám udělalo ,když posádky nastoupily na lodě, a každý měl svou loď a pádlo, to by na nás byl náčelník pyšnej.

Po vyplutí jsme začali zdolávat úsek řeky ,který nebyl náročný řeka byla pohodová celkem dobře tekla, jenom počasí nás trošku zlobylo, bylo pod mrakem a po okolí jsme sledovali jak bouří, ale my měli šteští a v našem místě ani nekáplo. Samozřejmě se cestou vedli moudré řeči a aby nám to lépe šlo otevřel PIFoun ohnivou vodu „ hruškovici“ , která se posléza stala osudnou Éřovi a ostatním vodákům kteří si nedali pozor a ochutnávali trošku s větší chutí.

Na první zastávce u občerstvení jsme zjistili ,že Éřa dorazil na dno hruškovice a bylo to na něm vydět. Začal na trávě učit našeho nového kamaráda Maťeje jak se jezdí na kajaku , a samozřejmě se to neobešlo bez eskymáka. Po zjištění že na suchu to zvládne jsme Éřu hodili i s lodí do řeky, at nemachruje a ukáže se i na vodě. Po jeho několikeré prosbě o pádlo jsme mu i pádlo hodily do řeky, aby tedy předvedl co umí. Je pravda že mýt kajak šprajdu bylo by to 100% , ale i tak jsme museli uznat že toto vodácké uměmí z mládí ještě nezapoměl a eskymáka udělal. Náš nový kamarád Maťej, „mokrý skaut“ který se k nám přidal, koukal s otevřenou pusou a od té doby jel s námi až do kempu.

Ještě jsme stačili dát mladýmu Lubošovi hobla k 14náctým narozeninám, a pokračovalo se dál po proudu řeky směr Loket.Tento poslední úsek cca 4km byl dost nudný samý olej a pádlování nikde žádná peřejka nic.V Lokti nás čekal rybí přechod který trošku spravil vodáckou chuť.V kempu jsme postavili stany , někdo spal v autě, někdo pod širákem, a holky z Prahy zjistili že si nevazli stan.