otava 2016

Otava 6 až 8. května 2016

Na tento termín se nás sešlo méně, než se původně čekalo. Bus byl sice objednán, ale pro devět vodáků by to byl veliký přepych. Ve čtvrtek padlo konečné rozhodnutí, jedeme autem. PB a Luboš si vytáhli žolíka a v pátek jsme v pohodě a ke všeobecné radosti všech vyrazili směr Horažďovice. Vyjeli jsme kolem šesté večer a v devět jsme už seděli v hospůdce vedle hřiště. Kolem desáté se najednou v hospůdce objevil Erik s Petrou. Usedli mezi nás a vedli se moudré řeči. Posezení bylo velmi milé a kolem půl noci jsme šli spát. Noc byla celkem chladná, ale žádná klendra. Vstávalo se kolem osmé. Snídaně v trávě a slunečné počasí dávalo předzvěst dobrého dne. V deset jsme vyjeli směr Sušice. Vody nebylo nic moc, tak jsme začali plavbu v kempu pod Sušicí. Sluníčko svítilo a tak jsme si užívali krásné jarní řeky. Tradičně na řece jsme byli sami, kromě pár solitérů na lodích z půjčovny. Po necelé hodince jsme se zastavili na malé občerstvení v malebném bufetu v Čepici. Jedno pivko a příjemné válení na louce bylo velmi příjemné. Celá plavba byla ve znamení náramné pohody a dobré nálady. Do Horažďovic jsme dopluli kolem páté hodiny. Někteří se šli ohřát do sauny a umýt do plavečáku. Pak jsme se sešli na pivku v místním bufetu. Sledovali jsme hokej a pili plzeňský, jenom Švícko chlastal rum. Po vítězném utkání jsme se šli v klidu vyspat.

Nedělní ráno jako ze škatulky. Snídaně v kruhu a tradiční hodnocení včerejška opět každému zvedla náladu. V jedenáct jsme házeli na vodu a zvolna jsme připluli k horažďovickému jezu, který se dost špatně přenáší. Švícko si na cestu vzal jako sichr pětistovku, kterou si šibalsky uložil do boty. Chybička se vloudila a nezatáhl řádně zip. Po překonání jezu najednou zjistil, že pětikoule je v tahu. Chvilku jsme všichni hledali ale bez výsledku. Postupně jsme vyplouvali, jen Mišák s Terezkou neztráceli trpělivost. Po chvilce hledání Mišák zařval bingo a vytáhl bankovku z vody. Po nádherné klidné plavbě jsme dojeli do kempu do Střelských Hoštic. Zde jsme se odměnili kulinářskými specialitami a Švícko nás pohostil rundou rumiků za znovu nalezené pětikilo. Když nastal, čas vyrazili jsme směr Kladno.