vltava

Vltava- Vyšší Brod - Rožmberk 11 až 13. května

Pátek Lipno
Sraz byl jako vždy u divadla v 17 hod. Mělo se jet na Otavu, ale pro velkou nepřízeň počasí se dostavilo jen pravé jádro vodáků-srdcařů. Slovo dalo slovo a během pár úderných hesel jsme ve čtyřech autech vyrazili směrem na jih. Těžour zajistil ubytování ve firemním luxus apartmánu na Lipně. Cesta probíhala ve svižném duchu a zastavili jsme se jen v Písku v Mekáči na krátkou pauzu, kde nám náčelník osvětlil jak vznikla pizza a co si myslí o hamburgrech. Trochu ho uklidnilo, když jsme mu podstrčili chladnou Plzeň. Kolem deváté už sedíme na venkovní zahrádce útulné hospůdky na náměstí Lipna. Než jsme si dali véču, museli jsme obdivovat a pečlivě prohlédnout bicykl místního pokémona, vybavený a ověšený vším, co se v kraji našlo. Dali jsme si dobrou véču a grog na zahřátí. Pak jsme si s Těžourem brnkli na kytárky a kolem půl noci jsme se přesunuli do apartmánu, který měl krásnou adresu, „U úlů 456." Každý se někam vpáčil a začal mejdan, který trval až do rána. Hrálo se, zpívalo a vyprávěly se fóry a historky z prožitých akcí. Henýs si ustlal ve vaně, kde předvedl plavecké kreace. Naštěstí měl vestu. Pozvolna každý odešel někam spočinout a někdo pařil až do rána.

Sobota Vyšší Brod -  Rožmberk
V sobotu jsme se postupně probouzeli. Každý kdo se podíval z okna, viděl jen šedivé nebe a k tomu déšť vytrvale bušil do nemytých oken. Lodě byly objednané na jedenáctou hodinu dopoledne. Při hromadné poradě zvítězil Mišákův hlas: „Nespěchal bych. Nasnídal bych se, mám hlad, ale je mě blbě, že nemůžu. A potřebuju dělat šíšu. AŤ JEDENÁCTÁ ROZHODNE a podej mě tu láhev! " Jedenáctá rozhodla. Odjezd se přeložil na jednu odpoledne. Pár lidí se ještě neprobralo ze včerejška a ostatní si už po snídani opět dopřávali dobré nálady. Diskutovalo se o vývoji meteorologických předpovědních modelů a bedlivě pozorovalo počasí. „Stále prší. Dáme si panáka a v půl jedné vyrážíme," pronesl Těžour. Najednou se z agonie probouzí Gaston, rozhlédne se a povídá: „Tak tohle je Lipno?" Do toho se odněkud přišourá Gina a začne vařit kafe. Najednou povídá. „Co je to za divnej zvuk, tohle neznám? To je lux," dostane odpověď od ještě neprobraného Gastona. Je poledne a stále prší. V půl jedné odjíždíme do Vyšáku. Zde na parkovišti čekáme na lodě, které přiváží kamarád Těžoura. Stále prší, každý se navlíkne do pláštěnky a kdo měl tak i do neoprenu. Usedáme natěšeni do lodí a vyrážíme. Holky se ukázaly jako tvrďačky. Hned na prvním jezu to vzaly šejdrem přímo na komoru. Sice se cvakly, ale Mišák je šel s tekutou gratulací v ruce zachránit. Plavba byla pohodová, i když celou dobu více či méně pršelo. Počasí zařídilo, že na vodě jsme byli úplně sami. Do Rožmberku jsme přijeli kolem 16 hod. Plavbu ukončujeme u prvního mostu a cpeme se do malé útulné hospůdky. Roztopená kamna vytvářejí útulnou pohodu a kolem nich se hřeje a suší několik zoufalců. Dáváme si gáblik, který nestál za nic. Kaplická cmunda byla pouze parodie na klasiku. Tesco rybí prsty, nebo bramboráky a ohřátá hrouda něčeho co by mělo být maso nás nemohlo nadchnout. Ani nás to nezahřálo. Zato grogy z všeho možného nás hřály ze všech sil. Venku stále prší. Kolem šesté přijíždí taxi a odváží nás zpět na Lipno. Cestou bereme vodáckého stopaře, který byl pouze několik minut před smrtí. Když se usadil do vytopeného a suchého auta, tak se podívá na Ginu a povídá. „ Ty jsi hotová zachránkyně." :Říkej mi Pamelo," s klidem glosovala Gina a zavrtěla hrudí. Po příjezdu se dáváme do pořádku a odcházíme do muzik baru- Lipenka. Velice útulný bar je zařízen ve stylu Blues. Majitel, mladý holandský chlápek po čase zasedl do muzik boxu a předváděl úžasnou hru na kytaru. Skvělý muzikant. Hrál starý bluesový pecky a nálada v klubu byla skvělá. Když odložil nástroj osmělili jsme se my. Hráli jsme až do dvou do rána. Posluchačů bylo dost a zpívala celá hospoda. Naši snahu ocenil i majitel. Spát nás pustil, až když už nebylo co pít. Došlo pivo, rum, fernet i lahvový.

Neděle Odjezd
Nedělní ráno proběhlo poměrně v klidu. Po polední snídani jsme uklidili a pobalili, že potupně vyrazíme k domovům. Aby nám ale taknějak vodáckej pánBůh vynahradil to nepočasí, vecpal nám do cesty Český Krumlov. Během skupinové zastávky u močidel povídá Těžour: „V krumlovským centru znám jednu hospůdku s grillem... obsluha mírná, ceny rychlé.. co?" „A vem mi deštník, než nás tam dovedeš, budu dělat průvodce" přidal se Švícko. Tlupa se opět bez zaváhání plynule přizpůsobila situaci. Vlnili jsme se historickým centrem plným turistů a najednou Mišák povídá: „Romane, ty vole, kde máš ten deštník?" „Nemám, Těžour mi ho nepučil. Proč?" „Tak jednotko, čelem vzad a hledáme skupinu mátoh vedenou náčelníkem, která nepochybně zahnula za prvním deštníkem" dokončil Mišák. Naštěstí je náčelníkův smích dobře rozeznatelný i přes hradby a ztracená skupina byla nenápadně polapena. Když jsme zjistili, že nápad s deštníkem úplně ideálně nefunguje, použili jsme pivní tácek. Ten fungoval víc než spolehlivě. Na cílové malé boční náměstí dovedl kromě nás ještě několik žíznivých turistů, kteří jen těžko zakrývali zklamání, že nemáme po kapsách roztočený sud a několik ledových lahváčů. Zbaběle jsme jim prchli směrem za Těžourem a po krátkém handrkování, kdo s kým, na kom, komu a za kolik už sedíme v konírně pod kamennými stropy u roztopeného grilu a zamilovaně koukáme do jídelního lístku na výběr piv. Kotlety a žebra lítaly vzduchem a grilovaná zeleninka voněla jak pupík milenky. Krásně strávené odpoledne.

Ačkoli počasí nebylo příznivé a zimy jsme si užili dost a dost, byl to velmi povedený vodácký víkend. Jó, řidič, ten tvrdej chleba má.

Tak to viděl a zapsal Fída