teplá střela

Teplá – Střela 2-3.řijna 2010 Sobota 2. řijna Teplá - Ohře Tentokrát se jelo v netradičním termínu, a to 2. a 3. října. Sešlo se nás osmnáct, což není mnoho. Z loďárny jsme odjížděli po osmé a v Rozdělově jsme dobrali zbytek výletníků. První nakupující zastávku jsme měli v Řevničově v samošce. Po chytrém nákupu se už bus valil na Vary. Otevírají se chlazené lahváče a pije chytrá voda. Zábava v buse je na normálu, padají děsné hlášky. Najednou řidič z Kukliku ledabyle prohodil. „Už vím, proč vás jezdí tak málo,“ „to bych taky rád věděl,“ vyzvídal náčelník. „Protože víc pitomců jako jste vy, nemůžete už sehnat.“ Asi má pravdu. Nastal čas placení zájezdu. Náčelník se ujal své povinnosti a kasíroval. „Tak to se už můžu vykropit, když mám zaplaceno,“ rozverně pravil Švícko, když zaplatil a začal si lejt do krku rum. Fanál po několika doušcích měl vyučovací hodinu. „A teď ti ukážu svého careviče, já jsem jako slon, na konci bambule mám čichový čidlo, to se ti bude líbit,“ vysvětloval jedné sportovkyni. „Fanále ty jsi prase, že mi do tašky strkáš svoje odpadky,“ oznamovala Linda ostrým tónem, když zjistila, že má ze své igelitky odpadkový koš. „Buď ráda, že ti tam nestrkám něco jinýho,“ kontroval František a otevřel si další pivo.

Cesta do Varů utekla v dobrém tempu a ještě lepší náladě. V Březové, kde byl začátek plavby, bylo celkem volno, tak jsme nemuseli bojovat o pozici při dávání lodí na řeku. Počasí přálo, a vody v řece Teplá bylo více než v jiná léta. Pif a Smrkáč byli zkraje už dost dobře nacpaní a tak se hned na seznamovací peřeji cvakli a potom ještě několikrát. Velkou oporou jim byl Hrobník, který je pokaždé tahal z vody a pomáhal jim lovit loď. Příště pojedou na matraci nebo na nafukovací labuti. Řeka Teplá valila slušně a pro mnohé vodáky to byl slušný adrenalin. Jízda přes kolonádu byla opět velkou atrakcí. Lidé mávali a vodáci křičeli to svoje ahojjjj. Na autobusovém nádraží nás čekal bus. Zde jsme načerpali nové síly a zásoby a pokračovali dál po Ohři do Dubiny. Víkendový alkoholik Ropák měl opět svůj den. Smál se všemu, na co se podíval a taky všechno pil co dostal do ruky. Švícko s Fanálem ujeli 100m a už plavali. „Přepíšeme Pindovy dějiny, projeli jsme Fanálovu zatáčku a my jsme se necvakli,“ hlásal Ropák do světa, když viděl, jak Fanal se Švíckem bojují ve vlnách. Hubertus byl opět pro některé posádky zakletý a ukázal svoji sílu. Ohře byla nadupaná jak těhotná Dáša a žádala si oběti. Každou chvíli někdo plaval. Její silný proud unášel lodě stále rychleji do Dubiny. Ten den měla velké vodácké orgie posádka Pif a Smrkáč. To co předváděli na vodě, to by jim záviděl i vodní komik Pinda. Pif se válel v lodi, jak svinská noha. Smrkáč už neměl sílu na pádlování. Po řece se pohybovali jako Bludný Holanďan. Pořád měnili směr a nevěděli, kde je nahoře a kde dole. Před hospodou v Dubině vyčerpaný Milánek znaveně hlesnul Hrobníkovi. „Nesměj se mi, radši ho pomoc podržet, ať ho můžu převlíknout,“ když se Pif válel na břehu, jak štětka v houští a nemohl ani chodit. Když byl v suchu, tak mu Milánek povídá: „Tak a teď můžeš jít po čtyřech,to zvládneš do hospody trefíš.“ Z povzdálí to sledovala nacamraná Linda a suše glosovala jejich situaci. „Oni jezdili pořád do kola a vůbec ne rovně,“ lokla si z butylky a klikatým krokem odcházela, kamsi. V Dubině jsme navázali a přejeli přes Andělskou horu do Žlutic.

 Na nádraží před hospodou jsme zaparkovali a přesunuli se do nádražní putyky. Dobré jídlo, pivo, chleba s cibulí, česnečka udělalo každému dobře. Netrpělivě jsme očekávali příchod večera. Linda s PBim na tom pracovali od rána. Samé komplimenty, úsměvy a přípitky, jenom svatební kytice scházela. Byla to jejich svatební cesta a měli našlápnuto skvěle. Začaly se sjíždět večerní posily. Obě Evičky dorazily v rozverné náladě a vnesly do hospody svěží vítr. Začalo se brnkat a někdo se pokoušel i hrát na kytaru. V hospodě byl řev, jak na startu šestidenní. Linda chtěla neustále zpívat a tančit. PB omdlel na stole. Když se po hodině probral a hospodská před něj postavila pivo, povídá: „Tak dlouho tankujeme? A co dělá servírka na pumpě?“ a zase omdlel. Zábava gradovala a někteří vodáci odcházeli bydlet. PB spal na stole a Linda na hajzlu, ostatní zpívali a třískali do stolu a řičeli, „ já chci pivo!!“ Celý den i večer byl podařený a úsměvný. Na otázku, „ Proč ses tak nalil?“odpověděl Ropák. „Hospodská si mně získala, věnovala mi milý úsměv a malého panáka.“ Spát se šlo, až se všem chlapcům dostalo mravnostní ponaučení a to bylo kolem třetí hodiny ráno. Hrobník si ukradl svůj spacák a kovář Tonda si ho chytře nechal v buse. Do rána klepal kosu.

Neděle 3.10. Střela Na ráno se těšil snad každý. Koho nevzbudila zima, tak ho určitě probrala žízeň. S hospodskou byla domluvena česnečka, čaj a káva. Při odchodu byl odchycen PB s chotí a byli mírně upozorněni, že musí zaplatit včerejší útratu. PB se nejdříve šklebil a Linda protestovala, ale nakonec zaplatili. Kolem jedenácté jsme přejeli do Rabštejna. Jeli jsme přes Chýši. Když jsme projížděli kolem kostela, tak Fanál z ničeho nic prohlásil. „Tady jsem se nedávno pěkně nalil,“ ostatní prohodili, že to není možný, ale budiž. Nezvykle poklidnou atmosféru v buse opět prošpikoval Fanál svým prohlášením. „To je v hajzlu, tady si každý píchá proteiny a nikdo nechlastá.“ V okamžiku busem kolovala slovenská slivovice. „Tak se asi poseru, a možná i pobleju,“ prohodil Kuba, když si dal pořádný doušek. „Chlastej, nic jiného nebude,“ prohodil náčelník a vyrval mu butylku z ruky. Do Rabštejna jsme dorazili kolem poledne. Se všemi kamarády, které jsme potkali, jsme se vřele přivítali. Vyměnili si komplimenty, jak dobře po včerejšku vypadáme. Zaplatili jsme každý 50 Kč startovné, vyfasovali závodnické číslo a už jsme házeli na vodu. Střela měla více vody, než jsme očekávali. Plavba byla příjemná a nemuseli jsme pořád brousit kameny. Do první zastávky do Konibaru jsme dopluli v pohodě. Bylo znát, že na řece bylo méně lidí. Bar byl poloprázdný a obsluha fungovala. Pivo a opečená klobása udělala všem dobře. Počasí bylo pěkné a vlídné. Celou cestu jsme si vychutnávali a každý hodnotil včerejší den velmi pozitivně. Na louku do Manětína jsme dopluli kolem třetí hodiny. Dostali jsme chleba s cibulí, navázali lodě a odjeli do Kladna. Když jsme se rozcházeli domů, všichni jsme měli pocit nádherně prožitého víkendu.

Tak to viděl a zapsal Fída.