sázava

Sázava- Týnec – Pikovice 2.5. 2010

 Je čtvrtek 29.4. a v loděnici je čilý ruch. Dává se nová IPA na střechu dřevěné loděnice, opravují se lodě a všichni se těší na jarní Sázavu. V odpoledních hodinách je stále dost zájemců. V pátek nadšení odpadlo. Z důvodu velkého nezájmu se bus ruší( 13 kusů).

Neděle ráno. Pinda, Mišák, Fída, Libuška, a Alča si řekli, že doma nebudou. Hurá ,hurá Sázava nás volá, svorně zakřičeli a plán byl na světě. Vodák a řidič Pinda nabral do svého Pick apa náčelníka a jelo se pro Libušku na druhou stranu Rozdělova. „Kde bydlí statečná vodačka? Nenápadně pronesl dobře naladěný řidič. „Támhle v tom baráku,“odvětil náčelník. „A že tady není, před chvilkou jsem jí volal, aby čekala před barákem,“smutným hlasem pronesl Pinda. „Asi vyspává kocovinu, včera byla v pajzlu a dnes nevychází z hajzlu,“suše konstatoval náčelník.„ Kde jste?“ ozvalo se vyčítavě v náčelníkovém telefonu. „Čekám tu už pěkně dlouho a vy nikde,“ Letmý pohled dal jasně najevo, že sice čekáme dobře, ale v jiný ulici. Po objetí správného bloku nadržená vodačka mávala rozjařeně šátkem opřená znaveně o popelnici. „ To je dost, a jsem ráda že vás vidím,“ pronesla a už se hrnula na zadní sedačku. Rázně se napila se z láhve alkoholu a z jejích očí vyzařovalo velké odhodlání vykonat dnes něco velkého. Po naložení Mišáka a Alči se už uhánělo směrem ku Praze. „Vemu to přes Prahu,“ oznámil tichým hlasem Pinda svůj cestovní plán. „Jak myslíš,“ odvětil náčelník a přemýšlel kudy to ten šibal protáhne. Debata v autě probíhala na téma, jaké máme neschopné a tupé kamarády, že se válí doma. Když jsme míjeli sochu Sv. Václava náčelník znepokojeně pravil:„ Kam jedeme?“ „ No přece na Sázavu,“suverénně pronesl Pinda a nenechal se vyvézt ze svého klidu. Děvčata s Mišákem něco zamumlaly v tom smyslu, že je úplně jedno kudy jedem hlavně že jedeme a že je dobrá nálada. Když jsme uháněli směrem na Průhonice opět náčelník nenápadně prohodil jestli jedeme dobrým směrem. Pinda trochu znejistěl a provinile pravil: „ Tudy se snad jede na Sázavu.“ „No jo , ale my jedeme do Týnce nad Sázavou a ne do Sázavy, při první příležitosti to vohni doprava a pak uvidíme.“ Po chvilce tápání jsme nabrali správný směr a řeka Sázava se blížila. Při jedné zastávce se najednou kolem nás prohnal modrý bavorák a z něj vystoupila dodatečně nominovaná Irča z Prahy. To bylo radosti ze shledání a nekonečného vysvětlování co tady v těchto končinách děláme. Po dalším ujištění, že už jedeme správným směrem jsme za chviličku dojeli do Pikovic. Zde přistoupila do Pick apu Irča a uháněli jsme do Podělus.

Převlečení do vodáckého byla už jen rutina a už jsme si užívali pěkné vody. Řeka působila svižně a byli jsme na vodě úplně sami. Vychutnávali jsme si slušné peřejky a dravost jarní řeky. Po chviličce jsme dojeli do Krhanic, kde nás čekala první větší peřej zvaná Pěnkava. Obávaný šikmý váleček udělal čáru přes vodácký rozpočet Pindovi s Libuškou. Než se stačili rozkoukat lovili pádla a loďák ze studené Sázavy. Poučka vždy hlavou nahoru v tuto chvíli nebyla vhodná, ale hlavně zbytečná. Ostatní dvě lodě peřej zdolaly z lehkou elegantností. Na lodi náčelníka ale začala kypět malá lodní vzpoura.„ Pádlo je třeba mít stále ve vodě a musíš kontrolovat směr jízdy,“ lehce pronesl náčelník a snažil se Alču decentně upozornit na zjištěný nedostatek.„ Co mi to vykládáš za blbosti, loď řídí zadák a háček říká jenom doleva nebo doprava.“ „ To sis přečetla špatnou brožurku opak je pravdou.“ „ Takhle to chodí pouze když má zadák nemožnýho háčka a jede se cákačka na Berounce,“ v klidu pronesl náčelník a myslel si své. Jenže Alča byla na tom stejně a dialog na lodi umlkl. Ještě padlo několik nekonvekčních vět a už se blížil most v Kamenném Přívozu. To byl povel k povinné zastávce trochu se občerstvit a něco pojíst. Pečené kuře a smažená ryba, dobré pivo a kafe s rumem vytvářelo libé pocity. „Mišáku, co má za úkol dělat háček na lodi?Jen tak prohodil náčelník. „Samo sebou že řídí loď,“ z jistotou prohodil a zakousl se do masa.s držátkem.„ Tak si jezdi s Mišákem,“ prohodila Alča a mumlala něco jako, že jsme stejný pitomci a tajně se domluvili. „To není třeba, já ti dokážu, že to tak je, od teďka ti budu dělat háčka a loď poletí jako šipka.“ Debata se obrátila jiným směrem a nejistě jsme pozorovali, jak se obloha pomalounku zatahuje. Když nastal čas usedlo se do lodi. Náčelník zaklekl jako háček a loď zamířila k jezu. Mezi tím proběhl cvičný manévr doleva a doprava a najednou hrozivá peřej před lodí. „Jedeme středem,“ řekl náčelník. Mišák který jel v těsné blízkosti prohlásil: „Co musí být, to se stane,“ a šibalsky se usmíval. Dva tři rychlé záběry a loď byla unášená rychlým vodním jazykem. Velká vlna zabušila na palubu a dílo bylo dokonáno. Hlavou nahoru blesklo náčelníkovi v hlavě, ale bylo už pozdě. Zachraňovala se loď, pádla, bágl a na kořalku už nezbyl čas. To bylo asi to nejmoudřejší, co si tato posádka zasloužila. Po krátkém resistutačním cvičení se pokračovalo v klidu až do Pikovic. Počasí nám přálo, voda byla pěkná a spravedlivá. Po krátké siestě v místním bufetu jsme už správnou cestou uháněli ku Praze a dále na Kladno. Domů jsme dojeli spokojeni a plni nových zážitků.

Tak to viděl a zapsal Fída.