lužnice

Lužnice - Tábor - Dobronice 26.- 27.6. 2010

26.6. sobota

 V půli týdne se hlásilo zhruba patnáct vodáků, tak malý počet lidí dělalo velké vrásky na tváři náčelníka. Troubilo se na vše strany a sháněli se lidi. Jak se ukázalo, tamtamy dolehly ke správným uším a v sobotu nastupovalo do busu přes dvacet nadšenců. Další posily nastoupily v Praze. Doktor a jeho početná dámská družina vzbudila rozruch už v tak rozjeté vodácké společnosti. „Kam to vlastně jedeme?, na Lužnici, odpověděl rychle Švícko. „Dobrá zpráva, tak že nejedeme na církevní slavnosti." Po ujištění,že se jede na vodu se okamžitě zapojil do pivní debaty. První kořalky kolovaly a rozebíraly se zpětně historky z pravěku. „Největší cestovatel tady v buse je Jarda, ten jezdí do světa s neplatným pasem a ještě k tomu neumí maďarsky."„ Taky málem přišel o oči, jak si na ně šlapal, když ho v půlnoci pakoval z busu bdělý maďarský celník."„ Tak Jardo nečum tak blbě, jsi v Praze, tady nepotřebuješ pas." Takové hlášky se ozývaly v prostoru. Jarda se jenom culil a šeptal Ivaně něco, jako že je to hrozná banda pitomců, a že to bylo úplně jinak.

Veselilo se, pojídal se špek a zapíjel se pivem. Cesta mile utíkala. Najednou PB zjistil, že má sebou tři děti, a že nevzal stan. „No, ty jsi fotr k pohledání, proč tak chlastáš? Vzal jsi aspoň kotec na haranty?" Opřel se do něj Mišák. PB svým klidem odpověděl. „Chci ukázat svůj talent, improvizace je moje silná stránka." Zato Pindu smůla provázela celý víkend. Jako první byl zpitej v buse a potom každej den. Seděl, konzumoval, pitomě se usmíval a stále mlčel. Usměv na jeho baculaté tváři vyloudil jen pohled na pivo. „Jak ti začne flekatět pleš, tak máš něco za lubem," pronesl Yenda, a lokl si dlouze kořalky nevalné kvality. „Jóó, mám žízeň a jsem hrozně nasranej, tak mi dej napít !! „Nedám," důrazně pravil, „A proč? Měl jsi mi dát vědět dřív, sám mám málo," pronesl slastně Yenda a dorazil zbytek kořalky a zapil to pivem. „To je zájezd plešatejch," zaznělo odněkud v momentě, když "Brus Willis" pro chudý Fanál se posadil vedle nalitýho Pindy a začal ho chlácholit. Podal mu pivo a vyzval ho ať si uleví. Ztrápený kudrna se nadechl, dlouze se napil a začal pomalu vyprávět svůj divný příběh.

 „Já jsem si myslel, že mám kamarády, ale jsou to hrozný svině." „Když jsem otevřel loďák a vytáhl rozstříhaný slipy, řekl jsem, to je dobrý fór. Pak jsem vytáhl rozstříhaný triko, čepici, ručník, to bych ještě bral, ale že mně blbci rozstříhali neopren, to jsem se posadil na prdel. Polil mne pot a musel jsem to jít rozdejchat ven. Dostal jsem z toho infarkt do kolena, nemohl jsem udělat ani krok." „To není možný," pronesl udiveně náčelník, když se Pinda díval vyčítavě na rozveselené vodáky. „A co ti tam vlastně rozstříhali?" Kdosi nechápavě pronesl. „Všechno, a v bundě mi vystříhal pěknou frndu," zapškle pravil a lítostivě zamáčkl slzu. Tuhle verzi vykládal každému a pokaždé bylo vidět, že trpí jako zvíře. Když už každý vodák v buse měl jasno co se přihodilo, přisedl si Jarda a dobrácky pronesl, „Co se ti vlastně stalo milý a smutný Pindo? Něco zamumlal. Použil dost expresivní výrazy, nebyla to souvislá řeč, spíš souhrn vzdechů. Pak si lokl, zaklonil hlavu, rozhodil ruce a omdlel. Asi chtěl pivo. Po krátkém vyšetřování byla pravda na světě. Střihoruký Edvard Irči se postaral ze žárlivosti o tuhle blbou srandičku, když přechovávala Pindův bágl náhodou doma. Irča se kála a slíbila náhradu. Přesto Pinda pil a pil až nemohl chodit, stát, ba ani ležet.

Na vodu se házelo kolem jedenácté tradičně v Táboře u mostu. Slunce pralo a nálada byla převeliká. Příležitostný vodák Ropák vyfasoval Pindu do lodě a moc si lebedil, že dostal sice nalitýho, ale za to zkušeného háčka. „Konečně se nebudu dřít, a muset někoho poučovat." Ale chyba lávky. Vodácký harcovník, si připravil děsnou patronu. Při nástupu do lodě se hned dvakrát cvakli. Pak vzal loď útokem a zajel do pozice háčka tak, že mu z lodi koukala jenom jeho kulatá hlava v klobouku. Nohy měl našlapaný ve špici, záda opřené o přední sedačku, jenom se culil, jak jelito na řezníka. Ropák nevěřícně kroutil hlavou, že tohle ještě neviděl a vyčítavě pravil: „Fído co jsi mi to udělal?" Dostal rychlou a pravdivou odpověď. „To máš za všechno, co Ty jsi pro mně udělal." Všichni kolem se řehtali a Pinda spokojeně kynul v netradičním posedu. Lodě se hnuly a dojíždělo se k prvnímu jezu. „Ty máš něco se zádama, že se tak divně cukáš, nebo máš absťák?", zeptal se blbě náčelník. „Žízeň mám taky, ale hlavně nemůžu vylézt z lodi." „To máš smůlu, když se cvaknem tak se uchlastáš, a budeš muset v lodi vyhnít," zoufale pronesl Ropák. Pak nastala estráda ve velikém stylu. Tři chlapi drželi loď a další čtyři rvali napranýho Pindu z lodi. Ten řval, jako když ho stahují z kůže. Mišák přispěchal pomoci se sekerou v ruce. „Pusťte mně k němu, já ho z té šlamastiky vysekám." Náhodní vodáci kolem řvali smíchy, takovouhle prdel na vodě ještě neviděli. Ale my vlastně také ne. Byla to veselá podívaná pro všechny. Tolik radosti nám už dlouho nikdo dobrovolně neposkytnul. Pindo, tohle číslo musíš zopakovat ještě jednou, moc se těšíme. Klobouček dolů. Dvě pivka v bufetu udělala dobře každému. Počasí přálo, po chvilce jsme v pluli do nejhezčích peřejí na Lužnici. Peřeje měly pro někoho víc než estetický vzhled. Minuli jsme Benešův mlýn a objevila se hospoda. Harachovka stojí v přesně v místech, kde se k vodákově žízni přidá hlad. Pivo a dobrý oběd utvořilo libou náladu u všech. Ztrápený vodák vyspával na břehu. Oživovací pokusy našich vodaček byly vesměs marné. Nakonec se hnul, byl uveleben coby porcelán do lodi, a pokračovalo se dál.

  Vody bylo více než je v tuto dobu normál. Rozjařený Fanál v dobrém rozmaru zahodil do řeky rum se slovy, „Dávejte bacha, jak ta flaška poplave." Samo sebou, že neplavala. Za to sklidil nepochvalu od všech. Silně hučící peřej u Kvěchova mlýna budila respekt už z daleka a působila strašidelně. Jako první se do ní vrhnul Mišák. Proud ho zatáhl na skálu. Při jednom záběru napral pádlo pod kámen a bylo vymalováno. Sašenka se jenom vyčítavě podívala na torzo pádla co Mišák držel v ruce, když se jí podařilo dostat na břeh a zachránit si život. Náčelník s Libuškou odvážně najížděl bokem na hranu peřeje a okukoval tu nejlepší stopu. Povel: „Kurva zaber," byl už k ničemu. Ten den to po zadu už nikdo nesjel. Jeden rybář málem spolknul třpytku, když spatřil ten kaskadérský výstup. Některé posádky poznaly, jak velké šutry byly ukryty pod vodou. Byl to solidní adrenalin pro všechny, kdo se vrhnul do načechrané peřeje. Dobrou náladu to nikomu ale nevzalo. Doktor když se dodrápal na břeh pronesl květnatou řeč. „Do teďka jsem zahynul v peřejích asi šestkrát, dobitej jsem jako Rus. Už mně to štve, každou chvilku mně někdo vyhodí z lodě." Zkušený veterán Jarda dostal vylágoš od Ivany. Důvod, cvaknul jí dvakrát. Jarda se statečně hájil, ale nebylo mu to nic platné. Ivana si neustále mlela svou. „Já jsem sice udělala chybu, ale kdybys nebyl nalitej, tak jsi to zachránil." Jarda jenom mávl rukou a hledal aspoň pohledem pochopení někde jinde. Další velký vodácký představení předváděli Luboš Švéd a Jjrka. Luboš připomínal muže bez kostí. Omotal se kolem každého šutru, který míjeli jak anakonda. Fánalova pleš také neměla šanci oschnout.

 Na Lužničanku se dorazilo kolem 17. hod. Pinda měl ožralý kolena na sračky a zapomněl chodit. Jeho kačeří plíživá chůze vzbudila výbuch smíchu u každého, opět byl hvězdou. Cesta od busu k hospodě cca 20m atletovi trvala věčnost. Touha polít jazyk ale byla veliká. Dosáhl svého a k pivu se dostal i bez berlí. Pivo se nosilo od výčepu ke stolu. „Kup mi nanuka !!!"žadonil malý Jindra na Fanálovi, který stál frontu na pivo. „Nic ti nekoupím, až budu spát s tvou mámou, tak ti koupím dva," dostal stručnou odpověď. Jindra si utřel nudli do trička a šel loudit jinam. Večer proběhl tradičně. Hodnotil se den a vedly se moudré řeči. Měsíc tulák se díval do tváře opilcům, kteří se pozvolna vytráceli do svých stanových pláten.

27.6. neděle

 Ráno jako každé jiné. Vstávalo se pozvolna a každý s jiným elánem. Švícko se tvářil děsivě. „No ty vypadáš, kdy jsi šel spát?" prohodil někdo. „Jó, to bych také rád věděl. Děsně jsem se zpil s Medůzou. Myslel jsem že vypiju dva litry rumu za večer, ale vypil jsem jenom litr a půl," provinile oznámil svoji nedokonalost. „To je výkon, který by zasloužil vzbudit Žižku a Bažiňáka, oba by měli radost," prohodil ledabyle náčelník. Všichni se pozvolna probouzeli a spěchali na snídani do Saloonu. Tam už seděl Pinda a držel spokojeně pivo. Nikdo nezkoumal, jak se tam dostal, ale když se plížil na záchod, tak jsme usoudili, že on by vlastně ani nestačil dojít do stanu a vrátit se. Mišák, který se posadil proti němu, povídá. „Já ti teda něco řeknu," a chtěl ho pochválit za jeho včerejší výkon. Pinda se nadechl a povídá. „Říkej si co chceš, ale já si dám ještě jedno."Mišák polkl na prázdno a prohodil. „Já si dám teda taky jedno."

Zbylých 10 km do Dobronic jsme dopluli všichni v pohodě. Vodácký výcvik u Stádleckého řetězového mostu byl vhodným doplňkem vodácké abecedy. Nacvičovalo se boční splutí propusti. Zastávka v holandské hospodě byla také dobré zpestření pěkného odpoledne. Navazování u jezu pod hradem proběhlo jako obvykle ve svižném tempu. Všichni navazovali akorát Jarda pil pivo a konzumoval vepřové koleno, pomohl naložit poslední dvě lodě. Domu se dorazilo kolem dvacáté hodiny. Pro všechny to byl povedený víkend.

Tak to viděl a zapsal Fída.