berounka

Berounka – Skryje – Zbečno 24.4. 2010 Po vleklé zimě se všichni těšili na tento den. Nadržených 16 vodáků a vodaček se netrpělivě a s velkým očekáváním sešlo na osmou hodinu u již tradičního místa nástupu,u divadla. Všichni dorazili až na jednoho. Bylo by až úchylné si myslet, že Jarda dorazí včas. Opět měl krásnou výmluvu. „To víte , měli jsme náročnou noc, letoval jsem vokap a Ivana nenatáhla budík, a také mně někam zašantročila pádlo.“ Ve Vrapicích jsme naházeli lodě na vlek a přesně kolem deváté jsme zastavili u kostela v Rozdělově. Tam čekala sama samotinká Libuška. Měla strach jestli jsme nezabloudili. Netrpělivě pohlížela na hodinky. Když se objevil autobus juchla a dala si mocný hlt z placatice. Erik byl určen jako vrchní velitel přes pivo. Popadl dvě basy a už je hrnul do místního obchůdku. Po chvilce jsme už uháněli směr Rakovník a dále směr Skryje. Busem koloval špek, cibule a také kořalka velejemná všeho druhu. Do známého kempu u Staré Vydry jsme dorazili v 10.30 hod. Stará oblíbená a držkatá kempířka nás letos neuvítala, tak že jsme autobus otáčeli celkem v klidu. Sluníčko hřálo a nálada se stupňovala s počtem vypitých piv. Posezení ve srubu bylo příjemné. Oheň z krbu vydával teplo a padaly první solidní hlášky. Řidič Roman se držel za makovici a neustále mlel. „ Tak jsem si myslel, že když pudu do hospody dřív, dám pár piv a hurá domu. Jak myslíte že to dopadlo? Přišel jsem ráno nalitej jak žok.Teď sedím tady,v makovici mě duní a poslouchám blbý kecy.od hroznejch pitomců.“ „A co si pil?“ zaznělo od stolu. „To kdybych věděl,kolovala tam nějaká kořalka, hroznej hnus, moc neubejvala. Prej na to lítají ruský stíhačky, tak jsem do toho šel a teď čekám, kdy mi ulítne makovice.“ Za chvilku Erik nesl další tác piv a jedno pivo vylil na psa, který se šel zvědavě podívat do hospody, kdo se to tam tak řehtá. „Aspoň bude vonět,“prohlásil a šel se omluvit majiteli. Pes se jenom oklepal a začal se mlsně olizovat. Děti zatím běhaly volně po louce a užívaly si volnosti od svých rodičů. „ Za deset minut se odjíždí,“ zvolal Luboš na svou dcerku Lenku a výstražně zvedl obočí. „No ty jí máš ale vychovanou,“ zaznělo odněkud. „No a to jsem jí včera zmlátil,“ pyšně sděloval všem vodákům. Na vodu se házelo kolem poledne. Slunce svítilo a po chvilce jsme dopluli k chatě kamaráda Pomatence. Po krátkém pozdravení jsme pluli dál. Kochali jsme se jarní přírodou a byla neuvěřitelná pohoda na všech lodí. Řeka pádila jako cikáni na sociálku a všichni vodáci měli úsměv na tváři. Zastávka U Rozvědčíka byla povelem dát si dobrý oběd. Roman vyspával v buse letecký kerosín a ostatní si užívali krásné počasí a jarní pohodu. Po nějakém čase jsme opět nasedali do lodí a zvolna jsme se nechávali unášet proudem. Řeka byla svižná a nenutila nás moc pádlovat. Cestou se vedli všelijaké řeči a kolem 18 hod první loď dorazila do cíle na nádraží do Zbečna. Některé lodě se opozdili na tolik, že dorazili až za dvě hodiny. Navázání a odjezd do Kladna proběhl v klidu a pokoji. Letmý pohled do busu naznačoval že první letošní voda dostala velkou jedničku. A tak to vše viděl a zapsal Fída